Už v Sucre jsme byli v kontaktu se Sandrou a Giovannim, kteří hledali nejlépe pár, který jim pomůže
s jejich domem v Samaipatě. V té době ale také otevírali kavárnu, která byla zároveň i ateliér a tak nás nakonec poprosili o pomoc hlavně zde. Bydleli jsme přímo v bytě v objektu kavárny a starali se o kočku Steveho a zahradu. Předběžně jsme se dohodli na dvou až třech týdnech. Brali jsme to tak, že si trochu odpočineme, procvičíme španělštinu a potkáme místní. Tahle zkušenost je zejména o lidech, které jsme zde potkali. Měli jsme štěstí, hodně se nasmáli a poznali něco nového.
Bolivijci mají přirozené chování, na nic si moc nehrají a hodně mě dostávali svou trpělivostí. Nečekejte ale nějaký přehnaný zákaznický servis, občas jsem slýchala názor, že jsou Bolivijci arogantní, zejména, pokud jste gringo. Ale třeba ženy prodávající na trzích moc z turistů nežijí, živí je hlavně lidi ve vesnici a ke každému přistupují stejně. Nemají důvod se na vás culit, jen kvůli tomu, že jste gringo, tedy pokud se nebavíme o turistických oblastech např. o Mercadu Central v Sucre apod. Osobně jsem pocit arogance neměla, asi je to i o úsměvu, proaktivitě a malé konverzaci. Bohatší vrstva, hlavně v oblasti Santa Cruz, tak to je jiná story. Občas přicházely ženy do ateliéru všechno fotily na mobil, u toho ječely nadšením....Aldo tomu říkal tango, v Argentině je to prý klasika. Takový umocněný italský způsob zvětšování emocí, no v Argentině, kde pochází většina lidí z této země bych to ještě pochopila, ale tady to byl trochu šok. Na druhou stranu zase fajn, že se jim galerie líbila :-)
|
Občas to bylo fakt "náročné"...:-) kámoši Tyson a Steve |
Sandra a Giovanni
Sandra a Giovanni byli naši hostitelé, manželé žijící přes dvacet let v Samaipatě.Sandra je napůl z Bolívie a napůl z brazilského Sao Paula, Giovanni zase napůl z Itálie a napůl z Bolívie. Giovanni nám jednou na barbecue party vyprávěl o práci v US pro NASA, kde zjistili, že vlastně není Američan, tak díky tomu získal za pár dní občanství. Poté žili i nějakou dobu v Kalifornii. Sandra miluje malování ornamentů a podle toho vyzdobila i celou kavárnu, která slouží jako galerie a ateliér v jednom.
Pozvali nás k sobě domů na večeři do obrovitého domu na kopci, kde měli kočky, psy, papoušky a před nedávnem i koně. Giovanni jezdil zamlada rally, v Bolívii to docela frčí. Na jeho trofeje pomalu nestačil celý pokoj. Dnes paří mezi hlavní organizátory rally v Samaipatě.
|
Sandra a Giovanni |
Aldo
Aldo pochází z Argentiny. Je na cestě už nějakou dobu. Hodně usměvavý, upovídaný, taková nekonečná studna témat k hovoru. Byl i párkrát v Praze a po mně pořád loudil guláš s knedlíkem. Na jeho poznámku, že nejlepší klobásy měl na Václaváku, jsem radši nic neříkala. Nechtěla jsem kazit dobrý dojem z návštěvy Prahy, že ;-). Pomáhal v kavárně, ale i v domě, když bylo potřeba. Vyprávěl nám o všem možném, o svých cestách, Argentině, o jídlu, lidech, o své dceři, která je baletka žijící na Aljašce....Za ty dva týdny jsem si zvykla i na argentický přízvuk.
|
Vpravo Aldo, uprostřed náš taxikář a Tyson na výletě do parku Amboro |
Senajda
Senajda pracuje se Sandrou a Giovannim několik let. Nyní hlavně pomáhá v ateliéru, galerii,ale i v kavárně. Pochází z chudších poměrů, kde se ohled na vzdělání moc nebere. Senajda měla svůj typický suchý humor, byla super. Hodně jsme se nasmáli při hodinách angličtiny, i když to bylo občas náročné.
|
Senajda maluje ornamenty |
Marina
Marina je mladá máma žije v Samaipatě, kam se provdala. Pomáhala v kavárně s přípravou dortů a zákusků. Taky se k nám přidala na lekce angličtiny.
|
Loučení - Tyson se Senajdou, já s Marinou |
Samaipata je známa tím, že v ní bydlí hodně expatů. Zmiňují až 27 národností. Přes týden se ale v samotném městečku nic moc neděje. O víkendu se trochu více rozvíří náměstí, zejména díky turistům ze Santa Cruz. Je to místo, které díky své poloze, pokud máte namířeno do Amboro Parku, nebo Santa Cruz, nemůžete minout. Vede zde jediná cesta, která je častým cílem pracovníků místní tabákové plantáže, kterou na protest zatarasí a nemůžete se dostat ani tam, ani zpět. My jsme díky tomu málem nestihli letadlo, ale o dobrodružné rally džunglí zase příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat