Cestou necestou za kráterem Maragua

Kráter Maragua
Ke kráteru Maragua jsme se vydali celkem dvakrát. Jednou na kole a podruhé pěšky z druhé strany
po cestě Inků. Další možností je zaplatit si tour, které nabízejí cestovatelské agentury v Sucre. Pokud jedete na jeden den, tak většinu času strávíte v jeepu. Ale dají se vybrat i tří denní treky s průvodcem. Pokud vlastníte stan, kompas, mapu a máte rádi dobrodružství, tak se to dá jít na vlastní pěst. Na kole je to cesta náročná, na trekking ideální.

Maragua na kole

No s pravdou ven hned na začátku. Tahle cesta je úplně šílená, brutálně kopcovitá, v hodně místech tak prudká, že jen tlačíte kolo do kopce. Už jen výjezd ze Sucre je lahůdka, nechyběli ani štěkající psi.

Na mnoha místech jsem myslela, že vypustím duši. Ty na kole naštěstí přežily, ale ta moje měla namále. Ale za tu námahu to stálo, Maragua je místo, které určitě stojí za to navštívit.

Trasa na kole: Ruta 5 - poté směr Quila Quila k vesnici Maragua

Cesta vede přes 3200 m n.m. vysokou horu . Osobně mám tenhle víkend trochu v mlze, dostala jsem nějakou výškovou nemoc, v noci horečka, třes,zimnice, střevní potíže, urputná bolest hlavy. Cestou jsme museli na dvě hodiny zastavit kvůli závodům v rally, takže jsme hledali místo na stan za úplné tmy. Posledních deset kilometrů jsme dojížděli jen na cukru z Coca Coly....Celý den pražilo slunce. Podmínky prostě ideální :-)

Kempování u kráteru

Kousek od nás týpek naboural, ale vše ok, auto po závodech vytáhli

Druhý den se to moc nelepšilo, každý metr tlačení kola do kopce zdál se býti nějak náročný. Doplazila jsem se do 12 kilometrů Quila Quila vzdálené vesnice.
Sedám si vysílená na patník u místní tiendy, obchůdku. Tyson jde sehnat nějaké prášky. Pořád mi je blbě, jsem ráda, že sedím a nemusím se hýbat, když v tom se ke mě dopotácejí dva připití chlápci a začnou se mnou vesele konverzovat, jeden se nade mnou kymácí, chvílemi se mě přidržuje, aby chudák neupadnul...:-)

Po pár marných pokusech o konverzaci konečně odchází. Za chvíli si ke mně sedají ještě tři místní psi. Uběhne dvacet minut a přichází Tyson s práškama na žaludek, na střeva, na hlavu a nadšeně mi říká: " Bavil jsem se s jedním klukem, který pracuje v lékárně a říkal, že jede autem do Sucre a že tě vezme i s kolem, tak do půl hoďky." Podotýkám, že v Bolívii je čas velmi relativní záležitost, jedna, dvě hodiny nehrají roli....Ale v tu chvíli beru asi cokoliv, i na oslovi bych jela :-).

Quila Quila 

Sedíme na patníku a čekáme. Vesnice vypadá jako někde na divokém západě, jen pražící slunce , žádné auto, po cestě pobíhají chrochtající prasata. Naproti nám jen tři sedící stařenky, baví se quechua. Za dalších dvacet minut se k nám s úsměvem žene zachránce, podává nám ruku, že si jde ještě něco zařídit a že pak přijde. Vypadá to nadějně, už brzy pojedeme. Loučím se s Tysonem, který jede zpátky do Sucre na kole, ten je naopak z kopců nadšený a odjíždí s tím, že se potkáme v bytě. Má před sebou minimálně šesti hodinovou cestu.
Sedím dál na patníku a čekám. Přijíždí malý mikrobus, otáčí se na náměstí  a najednou vidím vyběhnout  mého "zachránce" , který naskakuje do mikrobusu. Rychle mi dochází, že to byl asi komunikační error a z posledních sil běžím za mikrobusem. Řidič zastavuje, ale na kolo se moc netváří, je to fakt malý mikrobus, ale lidé hned dělají místo, uvolňují sedačky, ženy v buse to celé přeorganizují a vyjíždíme, jsem totálně zacpaná věcmi a kolem :-).

Přestávka na cestě

Prášky trochu zabírají, takže jsem schopná podat místním základní informace...zároveň se poptat na jejich děti, kolik mají roků, kde bydlí, odkud jedou...atd...klasika. Po cca dvou a půl hodinách přijíždíme do Sucre. Tyson to stihl do tmy, úplně vysílený padá na postel. Oba dva jsme se z tohoto výletu dostávali ještě týden :-).

Maragua pěšky

Cesta z města vede směrem Ruta 6, ze Sucre jeďte autobusem číslo 2 na plaza a poté jezdí autobusy do vesnice Chataquila.

 Z Chataquily jsou to k cestě Inků ještě 4 kilometry do kopce, stopli jsme  auto s pětičlennou rodinkou a psem, za 10 bolivianos nám ušetřili strmý výšlap. V Bolívii je zvykem za stop platit, je to častý způsob dopravy. Nákladní auta svážející lahve přes vesnice slouží zároveň jako takové místní taxi.

Inca Trail

Inca trail je zrekonstruovaná dávná cesta Inků. Kamenitá trasa má přes 5 kilometrů. Poté se cesta stáčí malou vesnicí k malebnému údolí podél řeky Maragua. Tady rozkládáme stan. Druhý den pokračujeme dále, cesta vede přes řeku, přes most ve vesnici Sacampa a poté do prudkého kopce. Cesta není moc značena, jedinou značkou jsou nápisy na kamenech tipu, Jesus te llama, Ježíš tě volá, Jesus viene, Ježíš přijde a Jesus te ama, Ježíš tě miluje. V jednu chvíli se nám ale Ježíš někde ztratil a trochu jsme odbočili z cesty. Je dobré mít minimálně staženou google mapu, to nám pomohlo.
Cesta nás vede až do vesnice Maragua. Zde se nachází Ďáblův chřtán a také výhled ze Sv Anny. Počasí nám ale moc nepřeje, začíná hustě pršet, místní nám nabízejí přístřeší v hostelu. Máme štěstí na odpolední mikrobus, který jede až do Sucre.