O bolívijské kuchyni - jen pro otrlé

Tahle země není pro vegetariány

Osobně vybíravá moc nejsem a po takovém každodenním dni na kole chutnají i rybičky z konzervy a
fazole jako ta nejvytříbenější delikatesa.

Bolívijská kuchyně a kuchyně hodně států Jižní Ameriky je postavená na masu. S Tysonem nepatříme k masovým fajnšmekrům, ale někdy moc na výběr nebylo. Být jen o bramborech a rýži, když šlapete denně do pedálů, je trochu náročnější. No holt už skončilo období vege obídků v kanclu :-)

Naše několikaleté vegetariánství jsme prolomili už v Chile, kde jsme stavěli jurty a mým úkolem bylo denně vyvařovat pro sedm lidí. No první den bezmasé těstoviny prošly, bramborový placky dobrý, ale třetí den už to naše workaway hostitelka nevydržela a vytáhla vepřové kotlety, čímž mi neverbálně naznačila, že meníčko na zítra je jasně dané.

Podle mě můžete přežít i bez masa, ale záleží v jaké části Bolívie se zrovna nacházíte.
V té vyprahlejší, v malých vesnicích není moc na výběr. Jídelníček se skládá nejčastěji z kuřete, rýže, brambor. Ale jakmile jsme dorazili do Sucre, hned jsme se vrhli na místní mercada, nakoupili ananasy, avokáda, banány, pomeranče a doplnili tak chybějící vitamíny. No a samozřejmě dále na severovýchod od Sucre směrem na Santa Cruz se to jen lepší, jelikož se pomalu ale jistě dostáváme do džungle.

Typická jídla

Když jsem se mé lektorky španělštiny zeptala na tradiční jídlo, odpověděla, že se jídla liší podle části Bolívie. Každá má to své typické. Pro oblast Sucre je to Mondongo. Ale asi nejklasičtější jídlo napříč celou Bolívií je Picante de Pollo - grilované kuře na ostřejší způsob.

Bolivijci jsou zvyklí stravovat se v restauracích, ve stáncích na ulicích, jídlo je zde opravdu velmi levné a cenově dostupné místním. Oběd zahrnující polívku a hlavní jídlo vyjde na 15 Bs. , což je necelých 50 Kč.
Neplatí zde žádné hygienické předpisy, takže jsme třeba ochutnali výborné těstoviny přímo od paní, která prostě doma navařila do velkého hrnce, ten nahodila na kolečka, vzala z domu deset talířů, příbory a na ulici to byl velký hit a stála se fronta.

Výhoda je, že vidíte přímo do kuchyně

Bohužel tato ne-hygiena má i stinnou stránku, hlavně pro turisty a kdo si neprojde pořádnou bolivijskou přeháňkou, jako by tady nebyl :)

Jí se všude, v restauracích, na ulicích, v mercádech. Obědová špička začíná už kolem jedenácté, v některých menších městech se všechno v jednu zavře, ženy dovaří a už nedostanete na talíř, takže to chce vychytat ten správný čas. Ale ve větších městech se nemusíte bát, že se nenajíte

Většinou je na výběr ze tří hlavních chodů a jedné polívky. Meníčko není nikde napsáno, ze začátku jsme si vždycky něco objednali, ale vlastně jsme nevěděli, co to úplně bude. Jídla v restauracích se hodně liší, někdy je to fakt jako od maminky, poctivý překypující talíř, občas ale dostanete mastný kus něčeho se suchou rýží. Ale jak se říká, hlad je nejlepší kuchař :-).

Mondongo

Mondongo se skládá z tzv. chicharron, což je křupavé smažené tučné vepřové maso s kůží, s kukuřicí, bramborem a "ají" ostřejší omáčkou. V Sucre je to klasika, Mondongo je k dostání skoro ve všech restauracích. 

Quinoa

Quinoa je v Bolívii hodně vyhledávaná rostlina, z jejich plodů se dá uvařit opravdu hodně pokrmů, přes polívku, omáčku, salát, přílohu nebo třeba buchtu a mnohé další. Někde jsem dokonce viděla knihu, která se jmenovala 500 pokrmů z quinoi, takže možná to s tím vegetariánstvím nebude tak špatné :-). Je hodně bohatá na protein a kromě Bolívie se hojně pěstuje v Peru nebo v Ekvádoru. Měli jsme každý pátek společnou večeři, kdy lektoři vařili a studenti pomáhali. Jednou jsme vařili quinoa jako přílohu a chuťově bych to přirovnala k pohance. 

Chuleta

Chuleta je takový klasický bolivijský steak dělaný přímo na ohni. Chuleta se opět může lišit dle restaurace.

Saice

Saice je kromě klasického masa, brambor, rýže charakteristická ostřejší omáčkou, těstovinami a nasekanou zeleninou. 

Trucha

Pstruh z jezera Titicaca.

Salchipapas

Salchipapas jsou hranolky s nasekanou klobásou. Poprvé jsem to jen viděla a objednala podle vzhledu, myslela jsem, že to jsou nějaké červené hrancle, ale omyl :-). Klasické fritované, rychlé občerstvení.

Machadito

Machadito je typický pokrm pro oblast Santa Cruz. Jedno z mých neoblíbenějších jídel hlavně kvůli pečeným platanos. Obsahuje rýži s masem a omáčkou ozdobené volským okem. 

Anticuchos

Grilované špízy na ohni. 

Charki
Charki je sušené lamí maso - jerky.

Salteňas

Neboli bolivijské empanady. Potěší milovníky pirohů. Salteňas jsou nejčastěji plněné masem, vajíčkem, zeleninou. Empanadas sýrem, houbami, šunkou.

Sopa de Mani

Bolívijské polívky jsou hodně hutné a dokáží zasytit na několik hodin. Sopa de Mani je z oříšků.

Buňuelos
Je bolívijská sladká pochoutka. Dobré jsou plněné sýrem. V zimním období je polívají čokoládou a sirupem. Mňam.

Jen pro otrlé

Přejdeme do trochu drsnější kategorie bolívijské kuchyně a trochu přiostříme.

Caldo de Cardan - Penisová polívka

Caldo de Cardan doporučují místní proti kocovině. No a prý má i další kouzelné účinky, ale  nevím co tím přesně mysleli....asi něco s chřipkou ;-).

Tripa

Tripu jsem většinou viděla hlavně na ulicích, jako streetfood. Vždycky jsem se zvědavě naklonila, co tam tak dobrého mají, než jsem v blízkosti pojízdného vozíku prozřela. Ale musím přiznat, že jsem Tripu ochutnala v Samaipatě, kdy jsme byli pozvaní na grilovací párty. Giovanni nám to servíroval jako delikatesu. Střívka ale neměla zvláštní chuť, byla taková žvýkací :-).

Cuy
Taky jste měli jako děti morčátko? No v Bolívii a Peru si můžete zavzpomínat :-). Prý chutná jako kuře, akorát je v něm spousta malých kostí, takže to není nejlepší volba, když máte pořádný hlad.

Rostro Asado

Rostro je obličej a Asado je něco jako barbecue. Rostro Asado je typické zejména v oblasti Oruro a v čase festivalů. Další jídlo, které je proti kocovině. No zlatý smažák s hranolkama :-) Ale něco na tento způsob se jí třeba i na Islandu...

Rostro Asado

Bolivijská kuchyně je hodně pestrá. Někdo ji může charakterizovat jen jako kuře s rýží, ale jak vidíte, můžete vybírat z více variant.