Ro(c)k na kole: Chile: Z Calamy do San Pedra de Atacama

Přes Workaway jsme v kontaktu s Marcem. Spolu s manželkou Livii mají v San Pedru

camping,kde aktuálně potřebují pomoc se stavbou jurt. Jurtu plánujeme postavit, až se vrátíme domů, takže neváháme a vyjíždíme z La Sereny nočním autobusem do Antofagasty. Co se přepravy kol týče,tak více než na společnosti záleží na vzdálenosti, ale hlavně na řidiči, který si řekne cenu.

Z La Sereny do Antofagasty to bylo 15000 pesos, cca 600Kč za dvě kola. Společností je hodně (Tourbus,Pulman, Express Norte), ale v tomto případně nám žádná dopředu neprodala lístky pro přepravu. Alespoň dobrá zpráva, biky nemusíme balit, stačí sundat přední kolo.
Na delší vzdálenosti bych doporučila dopředu otestovat řidiče, nebo se poptat u výpravčího, většinou má každá společnost jednoho člověka na místě.

Autobusy v Chile jsou pohodlné. Můžete si vybrat mezi prostornými semi-cama a prostornějšími cama sedadly. Noc utekla docela rychle. V Calamě dáváme na autobusáku dohromady kola a vyjíždíme směr San Pedro de Atacama. Jsou asi dvě odpoledne a nějak tu silně fouká, naštěstí máme vítr v zádech.

Začíná mi být divně, všechno se zdá býti nějak těžší.
Mrkám na přední brzdu, jestli není zaseknutá, to se mi občas stane, že makám do kopce a zároveň brzdím :-), ale v tomto případě se zdá být vše, jak má být.
Něco mě tlačí v hlavě, no jo to bude asi ta výška, přece jen jsme v poměrně krátké době vystoupali od Pacifiku až do 2400 m n.m. a před námi je dalších 1000 metrů stoupání.
V dálce se rozprostírají zasněžené vulkány.

Vichr sílí, musíme najít závětří, což je na poušti oříšek. Nakonec se ukrýváme za široko daleko jediný kopec. Začíná přituhovat, slunce zapadá.
Vycházejí hvězdy, a to je nádhera. Otevírá se před námi Mléčná dráha táhnoucí se od jednoho horizontu ke druhému. Vítr pomalu slábne, ale čůrání zůstává pořád náročnou disciplínou, hlavně ne proti větru, proboha :-)

Naštěstí je v poušti suchá zima, na rozdíl od mokré zimy, jako jsme zažili u Pacifiku, nevleze pod kosti. Ale i tak zažíváme krušnou noc, ráno nacházíme námrazu na kolech i stanu.

Druhý den fouká snad ještě silněji, písek létá vzduchem.
Balíme věci a vydáváme se na cestu. V jednu chvíli se necháváme poponášet jen větrem, vůbec nemusíme šlapat, takový bikesurfing :-)

Je to legrace do chvíle, než se cesta začíná stáčet a fouká bočňák, to nejde vůbec jet, silný vítr nás strhává i s kolem na stranu. Jen pomalu vedeme kolo. Za chvíli se před námi otevírá nádherná Atacama. Je to boží pohled.