Chile: Ze Santiaga do La Sereny

FOTOGALERIE

Loučíme se se Santiagem a vydáváme se na cestu směr sever. Ze Santiaga vedou cyklostezky až k
letišti a poté strmý výšlap do prvních kopců směrem Til-Til.
Většina pozemků kolem je oplocena, to platí víceméně po celou trasu do La Sereny, takže to chce vychytat nějakou díru v plotě.
Ráno to na azuro moc nevypadá, budíme se do husté mlhy. Trasa je to pěkná, ale kopcovitá. Před námi se otevírají boží výhledy, řidiči náklaďaků a aut troubí na povzbuzenou.

Další noc kempujeme na agrofarmě, majitel Octavio na noc vypouští koně, osly, ovce všude skřek hus, podivných ptáku....Je to super camping, v sezóně totálně nahuštěný. Ale teď v zimě jsme tady jen my a zvířata.

Šílená cesta do Viňa del Mar

Určitě nedoporučuji dávat se cestou Ruta 60 je to asi nejhorší den mého cyklistického života.
Do Villa Alemana se to ještě dá, ale při úseku Villa Alemana, Quilpé a dále směrem Viňa Del Mar si začínám rychle vzpomínat, co všechno zahrnuje pojištění a kde mám číslo na asistenci.
První nevýhodou je totální špička, žádné slepé rameno na cestě a koncentrace nervózně štěkajících a za kolem běžících psů, většinou typ vlčák, případně zkřížené bojové plemeno.
Hmmm nevím, co je lepší, nechat se srazit autobusem,který nerespektuje nějaké divné cyklisty, nebo kousnout zuřivým psem.
V jednu chvíli se ke mně připojuje černý přátelský pejsek, za chvíli v tandemu přitahujeme další čtyři ne úplně přátelské psy, kteří si hlídají své teritorium....to už jen pomalu vedu kolo a čekám,co bude....
Ani nevím, jak se ve španělštině řekne fuj :)

Celkově se jedná o velmi zalidněnou oblast s nemalým předměstím Viňa del Mar a Valparaíso, největšího přístavu v Chile.
Zkoušíme to objet, není ale úniku, Google mapy nás trochu zrazují, dostáváme se do chudší čtvrti postavené na kopci, totálně vysílení vedeme kola až potkáváme místního Pepe, který nám vysvětluje, že tam dál už nic nevede....jenom další kopce, ale cesta žádná.
Každopádně krásný výhled, to jo, míjíme ulici Czechoslovakia, což za tu námahu stálo.

Tak tudy cesta nevede 

Pomalu se začíná stmívat  a my se vydáváme dále za kempem, který neexistuje. To ale ještě nevíme. Dostáváme se na další rychlostní silnici, zde dokonce se značkou zákaz vjezdu kol, nákladní auta, autobusy, špička je tady asi tak nějak pořád. Jeden úsek vlečeme kola za svodidly, začínají serpentiny. Ptáme se místních, nikdo o kempu neví, až jeden chlápek pokyvuje důležitě hlavou. Naděje svítá. Ale ne na dlouho. Slunce už zapadlo.
Dostáváme se na předměstí Viňa del Mar. Pomáhají nám holka s klukem v Pizza hladovém okénku. Jessica a Antonio jsou naše spása.
Doporučí hotel ve Viňa del Mar, od nich zjišťujeme, že tady fakt žádný kemp není. No ono to ani po pravdě moc nevypadá na kemping oblast. Valparaíso s Viňa del Mar mají dohromady přes půl milionů obyvatel. Pod námi v dálce se rozsvěcuje tisíce světýlek.
Zalidněná městská provincie, dálnice, plechové baráky, přátelský, ale úplně našrot pár, který se mě ptá co hledám, a joooo kemp je tady všude prej....:-)
Z posledních sil si snažím užít několikakilometrový sjezd do Viňa del Mar dolů až k Pacifiku. Ubytováváme se v hotelu. Zapíjíme tento den sklenicí vína a totálně vysílení usínáme.

El Pacifico

Z Viňa del Mar vede podél pobřeží super cyklostezka.

Viňa del Mar

Ráno se probouzíme, slunce Pacifik, kráásnýýý. Jedeme skoro celý den podél pobřeží po F30, směr Concon.

Využíváme opět díry v plotě a rozbalujem bejvák.

camping spot - západ slunce

Za plotem

Cesta nás vede dále podél el Pacifico, kopcovitou Ruta 5, nahoru a zase dolů, tiráci, auta na nás pořád troubí na povzbuzenou, máváme na cestu.
Spíme porůznu, párkrát na divoko na pláži, párkrát u Pacifiku v kempech.

Ruta 5

Krásné hřmění vln. Výborný kemp Los Molles, začínáme se trochu nedobrovolně otužovat, v kempech teče jen studená.

Pokračujeme pořád po kopcovité PamAmericaně.

Jednou spíme u restaurace, jaj, jak dokáže chutnat polívka a čaj po kopcovitém dni na kole!
Mrkneme na dramatickou telenovelu, vypijeme tři čaje a pak se paní domácí ptáme, zda můžeme postavit za restaurací stan.
Je to v pohodě.

                                                             byvak za restauračkou

Druhý den přijíždíme do 70 km vzdáleného Soccosu. Rozhodujeme se dát si na pár dní oddych v místním kempu, je sucho, žádná šílená kondenzace ráno, jen kaktusy. Super camping, pereme, sušíme vaříme na ohni, spíme v hamakách.

exploze v Soccosu

Soccos

kuchyň

Pomalu se blížíme k La Sereně. Studentské historické město, typické svou několikametrovou pláží.
Výborná destinace, pokud chcete vidět hvězdy zblízka. V okolí La Sereny sídlí několik hlavních observatoří mezinárodních institucí, evropských,či amerických.
Turisticky dostupné observatoře jsou Cerro Tololo, ale vstupenky se musí rezervovat cca měsíc dopředu. Dostupnější a více turistická je Mamalluca, kde jsme se původně chystali, ale bohužel bylo zamračeno, což je fakt smůla pro oblast, kde panuje 340 dní v roce čisté nebe. V La Sereně zůstáváme celkem tři dny, než se vydáváme směrem na sever do Calamy a dále do San Pedra, města v poušti.

Coquimbo

La Serena

La Serena

La Serena