Koka a Chicha aneb na čem jedou Bolivijci

Koka není kokain

Koku máme asi všichni spojenou s kokainem. Je pravda, že kokain je izolovaná látka z Kokainovníku pravého, ale samotné lístky koky až tak nebezpečné nejsou. Trochu zjednodušeně bych to přirovnala třeba k máku a heroinu. Protože se z makovic vyrábí heroin,  je v mnoha zemích ilegální, takže o takových makových kanadských buchtách si můžeme nechat jen zdát :-)



Pěstování, prodej i užívání koky je v Bolívii legální. Koka se pěstuje v náhorních plošinách La Paz, ale k dostání je všude v Bolívii. Nejčastěji se žvýká, nebo pije. Čaj je hojně užíván a doporučován i pro cestovatele. Pomáhá při aklimatizaci na místní nadmořskou výšku. Můžu osobně potvrdit, celkově mi pomohl zmírnit bolesti hlavy, doporučuji mix čaje maté a koky, moje oblíbená kombinace nejen pro úlevu od výšek, ale také na soustředění při lekcích španělštiny.

Čaj z koky a maté

Při žvýkání koky se používá tzv. katalyzátor, který má zintenzivnit vyloučení silice z lístků. Katalyzátor légia je vyráběn z brambor, cukru, popela quinoi (luštěnina s vysokým obsahem vlákniny, pěstovaná ve vysokých oblastech Antiplana). Légia může být sladká (achura), nebo slaná (cuta).

Postupně si do pusy vkládají lístky koky, ty se smísí s katalyzátorem a vytvoří se v puse taková kulička, kterou žvýkají několik hodin, nebo třeba i celý den. Účinky koky jsou slabě analgetické, tlumí bolest, pocit žízně a hladu. Účinky na mysl jsou podobné kofeinu. Koka je ale také zdrojem minerálních látek, které obohacují ne úplně pestrý jídelníček zejména lidí z andských oblastí.

Balíček koky na čaj za 15 Bs, necelých 50 korun

Horníci z Potosí
Pro své účinky je koka hojně konzumována horníky např. v městě Potosí,kde se nachází známý důl na těžbu stříbra. Zelený sáček koky patří mezi povinnou součást každého horníka. Práce v dole je nepředstavitelně těžká, průměrně se horníci v Bolívii dožívají kolem 40 let. Potosí se řadí se svými 4000 m n.m. mezi nejvýše postavená města na světě. Dominuje mu hora Cerro Rico. Do dolu je možné jít na exkurzi, podarovat horníky dynamitem, nebo třeba jídlem. Pro mě osobně je to ale spíše takové velké pohřebiště. Od kolonizace Španělů zde zahynulo několik milionů inckých otroků a tragické nehody nejsou výjimkou ani dnes. Toto naleziště stříbra si vyžaduje příliš velikou daň.

Potosí a hora Cerro Rico

Ve městech moc lidí žvýkat koku neuvidíte. Jakmile ale vyjedete trochu mimo město, je to jiný příběh. Koku žvýkají i ženy, ale ty si dávají více záležet na estetice a lístky tak nějak decentně požužlávají.

Žvýkání koky má negativní vliv na zuby. Silice způsobují přecitlivělost zubní skloviny, pravidelné žvýkání poté způsobuje černání zubů. V chudších rodinách žvýkají koku i děti, hlavním důvodem je zmírnění hladu.

Koka měla a stále má mezi tradičními obyvateli náboženský význam a používala se při mnoha šamanských rituálech. Populární je třeba věštění z koky, dodnes si můžete za pár bolivianos zaplatit náhled do budoucnosti.

Koka v Bolívii

První kokain byl izolován už v roce 1860 a používal se jako lék. Není tajemstvím, že i první lahvičky Coca-Coly obsahovaly trochu kokainu.

Bolívie sice patří mezi producenty této drogy, ale lidi tady šňupat fakt neuvidíte. Důvod je velmi prozaický, kokain není nejlevnější záležitostí a Bolívie je chudý stát. Bolivijci, tak jak jsem je poznala, jsou velmi veselí už od přírody. Také velmi nábožensky orientovaní, ať už protestantsky, katolicky, nebo více na Pachamamu (Matku Zemi). Celá tato drogová záležitost je řízena místním podsvětím a skoro všechen kokain je exportován do US.

Legalizace koky

Koku v Bolívii legalizoval Evo Morales, který je již 11. rokem prezidentem Bolívie. Evo, jak je zde nejčastěji nazýván, pochází z vesnických poměrů a dodnes má zastání zejména u této části obyvatel. Evo Morales je kapitola sama o sobě, za těch 11 let toho udělal bezesporu pro Bolívii hodně, zlepšil vzdělání nižší třídy obyvatel, celkovou gramotnost dětí na vesnicích, dodal původním obyvatelům hrdost za svůj jazyk Quechua, kterým se styděli ve městech mluvit, zlepšil infrastrukturu, cesty a další. Bohužel s jídlem roste chuť a s jeho mocí také přišla orientace na východ, hlavně Čínu, povolil těžit a stavět v pralesích, kde žijí původní obyvatelé, chráněná zvířata....a mnohé další.

Aktivistou za legalizaci koky byl již v 70. a 80. letech. Legalizace koky měla ale delší průběh a probíhala ve vlnách. Roku 2004 byla povolená produkce koky jen v rámci rodiny, ne na prodej a v roce 2011 schválil Morales její masivní pěstování a rozšíření. Na sjezdu Spojených Národů v roce 2013 ve Vídni demonstrativně žvýkal lístky koky.

Evo Morales s kokou na UN

No nebudeme si nalhávat, že úplná legalizace koky je velmi populistický akt. Zároveň ale dává tisícům Bolivijcům práci v zemědělství, výdělek prodejem...Ve své podstatě je to lepší řešení stimulantu než tabák a alkohol. Holt každá země má něco :-).

Chicha

Chicha se pije z tradičních dřevěných misek 

Chicha je obecný název pro fermentovaný alkohol z kukuřice, oříšků, nebo brambor.
Je charakteristická pro státy Střední a Jižní Ameriky. Místo, kde můžete chichu ochutnat se nazývá chicheria. Chuťově bych ji přirovnala k cideru, nebo k burčáku. Ale typově se může lišit, obecně platí, že domácí chichu najdete na vesnicích, ve městech pak může být více čirá, s vyšším obsahem alkoholu. Podle tradice se chichou polívá zem, je to dar Pachamamě - Matce Zemi - pro štěstí. Takže vždy než se napijete, pokropíte trochu chichi na podlahu.

V Tarabuko stál jeden litr  4 Bs, cc 12 korun

Při našem výletě do Tarabuka se stačilo poptat pár místních. Chicheria se nachází na jedné z hlavních ulic vedoucí od náměstí, ale na domku chybí nápis. Paní domácí otevírá dveře a srdečně nás zve dál. Ptám se na proces výroby, ukazuje mi další místnosti a barely, kde dochází k fermentaci.

Ztohoto barelu se chicha lije do nádob pro hosty

Kukuřice uskladněná v odříznuté pneumatice od traktoru

fermentovna